|
|
Jevení
Kulka, Jan ; DAŇHEL, Jan (vedoucí práce) ; ČIHÁK, Martin (oponent)
Tato diplomová práce je pokusem o formulování osobního manifestu filmového tvůrce. Jde o pokus o reflexi současné situace z hlediska tvůrčího, technologického, společenského i historického. Pokus o nalezení vlastní odpovědi na základní ontologickou otázku: co je film? Co je to světlo? Jaká je povaha vztahu tvůrce a aparátů, které používá. To vše s důrazem na praktické naplnění těchto úvah. Jako případová studie je proto součástí také kapitola věnovaná speciálnímu promítacímu aparátu jménem Pramítačka, která je ztělesněním, výsledkem i iniciátorem výše popisovaných úvah.
|
|
|
Tvář jako index
Helcel, Oskar ; DVOŘÁK, Tomáš (vedoucí práce) ; ŠIMŮNEK, Michal (oponent)
Bakalářská práce Tvář jako index se zabývá vztahem člověka a stroje. Tuto problematiku zkoumá skrze fenomén technologie rozpoznávání tváře a jejích souvislostí v kontextu všeobecného dohledu. Autor v první části uvádí čtenáře do psychologických a mozkových procesů, které jsou spjaty s rozpoznáváním tváře. Dále pak na konkrétních příkladech neurovědních výzkumů spjatých s těmito procesy ukazuje spojitost s vývojem strojového rozpoznávání tváře. V části zabývající se historickými konotacemi vývoje samotné technologie rozpoznávání tváře autor rozebírá klíčové momenty, které ústí v počátek jejího zavádění do praxe. Problematiku databáze, změnu technologického principu a vztahu privátního a veřejného sektoru v souvislosti s využíváním zmíněné technologie autor zkoumá v další kapitole re-flektující její stav v posledních několika letech. V poslední části práce pak reflektuje vztah člověka a stroje skrze umělecké projekty zaměřené především na lidskou tvář a fenomén strojového vidění.
|
|
| |
|
| |
|
|
Cesta k filozofii dramaticko výchovnými metodami
Kohout, Ondřej ; MARUŠÁK, Radek (vedoucí práce) ; VALENTA, Josef (oponent)
Cílem této bakalářské práce je nabídnout vhled do způsobů použití dramatické výchovy jako formy výuky filozofie. Dramatická výchova prokázala svoji užitečnost v mnoha školních předmětech. Výhodou dramatické výchovy je spojení tématu s přímou zkušeností. Bohužel, právě přímá zkušenost a její spojení se skutečným životem je to, co filozofii chybí. Tato práce ukazuje různé přístupy použití dramatické výchovy ve výuce filozofie na základě běžného rozdělení filozofických disciplín. Pojednává dramatickou výchovu jako způsob předání filozofického textu studentům skrze přípravu divadelního tvaru, ale také dramatickou výchovu jako jednotlivou metodu, která může být použita v hodině. Tato práce obsahuje taktéž záznam praktické realizace projektu zaměřeného na Sókrata a Platónův pohled na vztah jednotlivce a obce.
|
|
|
Čas a zvuk ve filmu
Richtr, Jan ; KUDLÁČ, Jakub (vedoucí práce) ; REJHOLEC, Pavel (oponent)
Tématem této diplomové práce je vnímání času v audiovizuálním díle.
Zvláštní pozornost je zde věnována zvukové složce audiovizuálního díla, z jejíž
perspektivy je na fenomén času nahlíženo. Nejprve nás stručně seznamuje s tím,
jak se vyvíjelo chápání času v rámci filozofického kontextu. Další část pak
představuje film jako médium, které ze své formální podstaty přináší nové
podněty, které dále rozvíjejí dosavadní přemýšlení o čase. Po tomto uvedení do
problematiky se práce zaměřuje na způsob vnímání času v rámci samotného
zvuku, potažmo hudební skladby. Vychází zde z poznatků psychoakustiky a
především pak z teoretických úvah francouzského skladatele Gérarda Griseye, ke
kterým se snaží nacházet paralely v kontextu zvukové dramaturgie filmového
díla. Poslední část se věnuje časovým vztahům vzešlým ze vztahu filmového
obrazu a zvuku. Snaží se zde problematizovat a následně zobecnit specifické
formální vztahy v rámci audiovizuálního díla, mající vliv na subjektivní vnímání
času.
|
|
|
Kompozice a dekompozice jako strategie současného umění
Zakharova, Iryna ; JANOŠČÍK, Václav (vedoucí práce) ; LEDVINA, Josef (oponent)
Proměna vztahu k věcem, materiálům, nutí hledat nové strategii a šablony vytváření “uměleckých situací”, a vyznám těchto situace je flexibilní, nezafixovaný. Každá situace se zdá být rozložitelná, a žádná věc není důležitější než jiná. Zdá se, že odpoutaný postup přemýšlení o věcech nabízí svobodnější formy, bez hledání nějakého konkrétního vyššího významu, či pravd. Tak jako i spekulativní realisté nepovznášeli poznání jedince o věcech, věc sama o sobě cirkuluje a působí bez našeho zúčastnění. Tato představa jiné, nepoznatelné reality, ve které je vše fundamentálně odlišné a věcí cirkulují bez nás, v umělecké praxi nabízí libovolné komponování a dekomponováni věcí. Protože už nemusím reagovat na věci jak "jsou", ale jen na věci tak, jak se "jeví". Možná to, co dělá umělecké gesto tak silným není gesto samo, ale moment před a po něm, nebo mezi gesty. Místo mezi gesty je důležitou fází, ve které si můžeme uvědomit a reflektovat, co se stalo, a co se teprve stane.
|
|
|
The Promise and its Ethics
Põhjala, Priit ; PETŘÍČEK, Miroslav (vedoucí práce) ; BERGAN, Ronald (oponent)
I have taken the subject of Ethics in the film The Promise (1996) by the filmmakers Jean-Pierre Dardenne and Luc Dardenne as a case study in the use of philosophy, in this instance that of the French philosopher Emmanuel Levinas (1906 - 1995), and how it can inform all aspects of storytelling. While not the only viable interpretation of the work, Levinas' thought is most relevant to the narrative as well as to the larger intellectual goals of the film. His ethics here is not here merely tacked on intellectualism but is formative of the characters and the story told by the filmmakers, to the point where the film itself becomes a test for the acceptability of the philosophy, akin to a though experiment in film form, something that it at the very end fails to prove. Despite its philosophical and story telling short comings, the Promise is a good showcase of the use of philosophy in filmmaking and where it's successes show the strength of this approach it's failures show the perils of it, something that the Dardenne brothers have shown to have learn from in their subsequent films.
|
|
|
Symbolická cesta hrdiny v kruhu, smrt a zmrtvýchvstání
Chwistková, Martina ; DUFEK, Jiří (vedoucí práce) ; KUBÍČEK, Jiří (oponent)
Téma symbolické cesty hrdiny v kruhu mě zajímá již delší dobu. Domnívám se, že téměř ve všech příbězích, v kterých se objevuje motiv cesty hrdiny v kruhu se jedná vlastně o příběh smrti a zmrtvýchvstání. Ne ve smyslu fyzickém, ale duševním. Jedná se o znovunalezení sebe sama, očištění a zmoudření na základě hlubokého ponoru do temnot svého nevědomí, podstoupení těžkých zkoušek, které je nutno překonat aby se hrdina stal lepším.
Příběh se odehrává " v kruhu" aby se mohl znovu a znovu opakovat. V některých příbězích tyto nesčetné kruhové cesty hrdiny vedou až ke ztrátě Ega, smíření a vyvanutí - nirváně - čímž dochází k vystoupení z kruhu. V jiných příbězích naopak hrdina cestu nedokončí, nechce se již vrátit do "reality" a předat své vědění dál, nebo se navrátí, ale již neumí učit. Pak je zde řada příběhů, kdy hrdina splní všechny "zastavení" a úspěšně projde celým kruhem.
"Smyslem všeobecného mýtu o cestě hrdiny je skutečnost, že může sloužit jako všeobecně platný vzor pro kohokoli a v jakékoli životní situaci. Proto je mýtus formulován v nejobecnějších výrazech. Jednotlivec musí pouze zjistit vlastní postavení ve vztahu k všeobecně platnému lidskému vzorci a potom ho nechat, aby mu pomohl překonat omezující zdi. Kdo jsou jeho obři a kde se nalézají? Jsou to odrazy nevyřešených záhad jeho lidské existence. Co jsou jeho ideály? Jsou to příznaky jeho chápání života... " (Tisíc tváří hrdiny, Joseph Campell, str. 115 )
Příběhy mají léčivý účinek na lidskou psychiku - tím, že člověk spoluprožívá všechny peripetie s hrdinou, spoluprožije s ním i jeho cestu se všemi psychologickými efekty. Clarissa Pinkola Estés se celý svůj život zajímá o léčivou moc pohádek, zmiňuje se o tomto tématu ve své knize Ženy, které běhaly s vlky. Příběhy byly od věků - a stále jsou - v lidské společnosti velmi důležité.
|
|
| |
host ::
RSS.